neděle 31. prosince 2017

Silvestrovská meditace - klíčení nového života



Klíčení nové radosti



I přestože je silvestrovská meditace součástí 13 svatých vánočních nocí, meditací a léčivých rozjímání, přináším vám ji dnes s malým popisem jako jeden staronový dárek, pro chvíle odpočinku a radosti.

Máme-li na jedné straně pastýřské období „obrat času“, svátek NAROZENÍ Světla, Ježíše Krista, (období od Vánoc do Silvestra) a na druhé straně královské období (od Nového roku do Tří králů) pak vytušíme, že střed mezi minulostí a budoucností, práh roku je centrální událostí ve vánočním cyklu.

Meditace je komunikace a komunikace je cesta. Cesta dlouhá 30 cm (od hlavy k srdci) se zdá být pro člověka tou nejdelší a nejtěžší.
Ale zkuste – zkusme. Ï já totiž, byť předávám dál svou zkušenost, jsem na cestě, stále. A cesta není bez překážek. Ale září nadějí.

Naděje a světlo více než kdy jindy v minulosti k nám nyní září z kosmického vědomí. Stačí jen nadechovat a vydechovat vděčnost.


MEDITACE
Silvestrovská meditace otevírá pohled do proudu MINULOSTI na uplynulý celý rok 2017 a do proudu BUDOUCNOSTI na budoucí rok 2018.
Z obou proudů přichází k člověku jeho jedinečné osobní informace. Oba proudy jsou velmi důležité. Jeden pro retrospektivu a odpuštění (opuštění starého), druhý pro osobní a jedinečnou tvorbu)
  • při pohledu do proudu MINULOSTI nahlédnete na některé obrazy z uplynulého roku, které se vám vybaví. Ty, které se vám vybaví, ty jsou správné, ty přicházejí z vašeho vědomí i podvědomí
  • nechejte se vést slovy v meditaci
  • jakmile nahlédnete na celkový obraz a všimnete si okolního prostoru, zkuste si VĚDOMĚ UVĚDOMIT pozitivní a dobrou energii těch vašich životních činů a pocitů, které jste prožili. Tuhle pozitivní energii nechejte vystoupat do okolního prostoru (kosmického vědomí) v podobě světelných paprsků. Zůstane po nich ve vesmíru stopa „dobrého“ a pozitivního
  • možná pocítíte spojení s vaší minulostí v nějaké podobě (třeba jemný energetický paprsek) – tak ten můžete klidně přerušit, přetnout a nechat celkový obraz minulosti (na které už stejně nemůžete nic změnit) odplout úplně do pozadí, zmenšovat až do neviditelna. V podstatě nezmizí, ale pro vás přestane být starou nevědomou „pastí“ a vy můžete začít svobodně a vědomě tvořit novou budoucnost
  • proud MINULOSTI můžete nechat naplnit uzdravujícím proudem světla (můžete prostě vyslat vědomě do proudu minulosti kvantum léčivého světla.
  • Po té nahlédnete do proudu BUDOUCNOSTI – nechejte se vést vlastní intuicí, vše prochází skrz mysl
  • Stejně tak i váš osobní časoprostor BUDOUCNOSTI nechejte zalít světlou, léčivou energií
  • nechejte svou intuici, aby tvořila volně a svobodně
  • všechno, co vás napadne, je ve vašem životě skutečně možné – jinak by vás to nenapadlo.
  • POTOM pozorujte svůj běžný každodenní život – setkání s lidmi, pozorujte své pocity při každodenním životě – poznamenejte si, co cítíte, co se děje, co prožíváte
  • buďte na počátku jen přirozenými a obyčejnými pozorovateli – ale pozorujte sebe a své reakce a prožitky (ne ostatní)
Karlheinz Flau píše v knize Trojnost v ročním koloběhu … Ve středu lemniskáty - RYTMU ROKU stojí svíce roku – práh, Silvestr...To může být ještě jednou ozřejměno líčením známého biologa Raoula H. Francého, který říká: “… dvanáct nocí je zvláštní úsek v ročním koloběhu, nikdy se neopakující doba, která určuje celý nový život roku. Němečtí a ruští botanici si povšimli, a je to poté tisíckrát dokázáno, že v životě stromu – přirozeně také každé jiné rostliny – je nikoliv březen, ale doba mezi Vánocemi a Třemi králi v jejím středu, tedy přesně novoroční noc, dobou zahájení nového růstového roku. Je to přirozený nový rok života a ten se shoduje s naším.

Můžete tedy každý den zastrčit několik pšeničných zrnek do vlhké země na ploché misce jako „zárodek“ nadcházejícího roku. Mimoto můžeme každý den pozorovat vývoj klíčení, jehož průběh můžete každý den zaznamenávat (děti to mají velmi rády) … mimo pozorování počasí, zvláštních událostí a nálad.

K silvestrovské noci píše Herbert Hahn: „Zvláště je rozhodující to, co si předsevzeme v silvestrovské noci, kdy nás duch národa na několik okamžiků uvolňuje. Co si v tuto chvíli myslíme, je přijato nejvyššími hierarchiemi – a nese v sobě sílu uskutečnění.

Dovolte si tedy v meditaci propustit všechno staré a nepotřebné, dovolte si stvořit představu a hlavně POCIT bezmezné krásy a radosti v novém roce - to si přece můžete v představě dovolit, nebo ne? Kdo vám to zakáže? Nebo se bojíte, že by se to mohlo opravdu uskutečnit?
Neboj se! Řekl Anděl...
Meditaci si můžete poslechnout na tomto odkaze na Youtobe.
I já vám přeji radost zpozorování a klíčení, nejen obilných zrnek, ale i vaší radosti v životě.

S láskou a vděčností Yvell

http://kalendarduse.blogspot.cz/

neděle 19. listopadu 2017

Listopadový týden od 19. 11. do 25. 11.


Listopadový týden od 19. 11. do 25. 11.

Tak se nám slunce zakopává víc a víc do hlubin. A jaká dálka je k rovnodennosti. Vždyť ještě do slunovratu máme co dělat, abychom… Vlastně, jo. Máme co dělat! To je vždycky lepší než nemít co dělat. Natož nemoci dělat. 

Píšu, píšu a slova se mi rozehrávají, jako by si žila sama pro sebe a nebrala ohled na můj záměr. Inu, ponechám větu … „nemoci dělat“, zrozenou spontánně, protože mne samotnou zaujala. Původně jsme totiž měla na mysli, že nemít možnost něco dělat, je úplně to nejhorší v životě, co snad ani není možné, ale věta: „nemoci dělat“ mne prostě zaujala. Že bychom nemoci dělali?

Nechám tak, tyhle úvahy o nemoci, nebudu se do toho dneska pouštět, však on si s tím někdo hlavu poláme. (Poláme? To nechci). No, to se mi dneska daří.

Co chci vlastně napsat: že v Kalendáři duše už se mooooc dlouho nic neobjevilo. Nic se samo neudělalo. Tak si prostě sedám a dělám.

Jako vždy, po klidném rozjímání nad týdnem minulým, který byl zatěžkán trochu samotou, trochu i smutkem, ale také několika okamžiky rozbřesku při pohledu na jakýsi celek – možná života, možná to byl pohled na celek nějakého celku nebo pohled na celek jen nějakého detailu. Ale byly to silné, tzv. jasné okamžiky – jakoby všechno bylo jasné. Byla to sice jen chvíle, po které zase moje vědomí upadlo do každodennosti, ale něco se zásadně změnilo.

Vůle k dobrému!

Jako vždy, při klidném rozjímání nad týdnem přicházejícím, vidím, že ve vzduchu opravdu je dobrá vůle. Vůle k hravosti jakoby vrcholila. 
Jako děti – hrají si, protože to přirozeně potřebují. A nejraději, když ví, že nejsou u toho samy, když je alespoň někdo sleduje, to dokážou kouzelné věci. Nemluvě o tom, když si s nimi někdo hraje.
A co my, tzv. dospěláci? My přece potřebujeme totéž. Hrát si. A nejraději, když víme, že někdo o tom alespoň ví, natož, když se k nám připojí. Viďte? Jenže to už se naše okolí tolik neraduje, když si hrajeme, to už nás spíš odrazuje, abychom dělali něco pořádnějšího. Třeba uklízeli nebo opravovali nebo prostě pracovali, dělali něco, co nám přinese finanční výdělek. Ach. Co se dá dělat? (A zase ta hra slov.) No, prostě, něco se dá vždycky dělat.

Jako vždy, při klidném rozjímání nad týdnem minulým i týdnem přicházejícím, otevírám knihu Rudolfa Steinera: Kalendář duše. A co čtu: …setkání se světem, k němuž duše dospěla v minulém týdnu, z oživené síly svého chtění, je pro ni velkou zkouškou…

Jo, setkání se světem je pro nás velkou zkouškou. Zejména teď, v době, kdy to slunce nezbedné se zakopává víc a víc do hlubin, a člověku víc a víc chybí, ba co víc, ozývá se strach, zda je to vůbec k vydržení. A vůbec. Čas letí jako bláznivý, než se člověk stačil nedechnout léta, už se skláněl k podzimu. A za měsíc vánoce. To už budeme schouleni pod bodem mrazu.

Ale nevěšejte hlavu (ani nelámejte).

My totiž máme teď jedinečnou příležitost! 
Dostat se k sobě. A máme ji k dispozici rok co rok, znovu a znovu. Co se nepodařilo vloni, můžeme udělat letos, co se nepodaří letos, můžeme příští rok. Nekonečně. Jenže na co čekat?

Proto s velkou nadějí i radostí vám píšu, že máme možnost užívat si vědomí, že slunce nezmizelo, ale probouzí se, v nás. Víc a víc, jako v létě, jenže ne venku, ale uvnitř. 

Máme jedinečnou příležitost poznat, že svět, celý vesmír nás potřebuje. 
Potřebuje naše vědomí vnitřního slunce. Potřebuje nás stejně tak, jako my potřebujeme k životu svět a přírodu, a samozřejmě i fyzické slunce. Jinak se tento svět opravdu může jevit jako mrazivá prázdnota prostoru, v němž lhostejně krouží mrtvá tělesa a plynové koule.

Mohlo by se zdát, že celá příroda, kameny, oblaka, jsou tady úplně bez užitku, jen tak marně si leží nebo plují nebo hromadí a bouří. Ale ono to všechno, na první pohled marné, je pro nás příležitostí k tomu, abychom byli u toho. Abychom to alespoň pozorovali, ideálně se z toho rovnou radovali (podobně jako děti). 

Je to příležitost cítit! Vnímat! Nejlépe si hrát!

Takže vlastně máme co dělat. A není toho málo (mohla bych také napsat, že není to snadné, ale to nechci, protože takové přesvědčení není příliš k užitku).
Jednoduše můžeme celý následující týden vnímat a cítit svoje vnitřní slunce. Můžeme se radovat z přesvědčení, že celý vesmír nás potřebuje. Že v každém kameni nebo oblaku, natož stromu či zvířátku, je ukryto hluboké tajemství, které nám může být odkryto, když ho nasvítíme svým sluncem zevnitř, když nebudeme čekat na světlo vnější, ale pustíme ven to svoje, vnitřní, když připustíme, že to je možné, a když vědomě budeme věnovat pozornost dobrému.


Nejvíc potřebuje celý vesmír naše vědomé přesvědčení, že „to“ všechno „tady“ má smysl, dobrý a ještě lepší než si dokážeme představit, a že my o tom víme.

A co zrovna v našich životech není dobré, tak na to si posvítíme. 
Všechno je možné změnit. A nikdy na to člověk není sám! 
Nic z toho, co je teď, dnes, nemůže zůstat beze změny. 

Přeji týden plný světla, přeji vám vše dobré a ještě lepší, než si dokážete představit a držím palce vám i sobě.


S láskou vaše Yvell


Copyright © 2017 Yvetta Ellerová / Yvell



úterý 11. dubna 2017

Fascinující světlo

11. 4. 2017 - ráno před úplňkem

Běžně nechodívám brzy ráno ven, ale dnes jsem musela (jako by si mě světlo zavolalo) a když jsem vyšla - nevěila jsem vlastní očím - ten úkaz na obloze byl fascinující. Až mrazilo. A nechal se vlídně a klidně vyfotit (jako by se chtěl dát světu znát).

Pak světlo slunce naráz zmizelo a nastal úplněk - plné světlo měsíce. V 8 ráno.







Následující večer před západem slunce: fialové paprsky (při malování velikonočních vajíček):









S vděčností Yvell

pondělí 10. dubna 2017

ÚPLŇKOVÉ – PŘEDVELIKONOČNÍ MAGICKÉ BRÁNY

„Jste-li na pochybách, říkejte pravdu.“ (Mark Twain)



Tento úplněk je o přijímání! Považte – a ve velikonočním týdnu.
Úplněk ve Vahách – výzva ke zvážení, výzva k rovnováze.
V těchto dnech zvažte všechno dvakrát: dvakrát měř, jednou řež!

Tak dobrá: co potřebujete v těchto dnech zvážit? Jaká je aktuální situace vašeho života? Jednoduše si ji sami pro sebe pojmenujte, popište, pravdivě. Však to nikdo nemusí číst.

Měsíc ve Vahách nám radí, abychom se nerozčilovali nad ničím, což se vždy nedaří, a tak alespoň v den úplňku zkuste vědomě držet předvelikonoční půst od vzteku, rozčilování, nadávání, stěžování si, naříkání.

Alespoň jeden den. I když ideální by bylo stále – a když by to bylo stále, pak byste vlastně po krátkém čase museli říci, protože byste to prostě pocítili – že jste šťastni. To by bylo, co?

No, a tomu nás měsíc ve Vahách přiučuje – zkusit to alespoň jeden, dva dny v měsíci. Ať se děje co se děje, řekněte si, že jeden den to přeci zvládnete a ponecháte svoje těžkosti a starosti vesmíru.

Ano, vesmíru, Bohu laskavému. Umíte si představit, jakou z tohoto vašeho jednoho dne bude mít Bůh a celý vesmír radost? A vy? A všichni okolo vás?

No? A když se vám to podaří jeden den, co by se to nepodařilo i jindy, viďte?

V těchto dnech proudí okolo více než kdy jindy harmonické energie, vyrovnané, vyvážené, takže každá negativita, projevená či neprojevená, to je jedno, projevená byť třeba jen ve skrývaném pocitu, by mohla tuhle rovnováhu narušit.  A to není potřeba. Nikomu. Ani vám.

„Jste-li na pochybách, říkejte pravdu.“ (Mark Twain)

Chcete-li si v meditaci nebo v jakémkoliv rituálu přičarovat něco dobrého a lepšího, pak meditace a rituály v tomto úplňku otevírají magické brány přirozené moudrosti (což je jinými slovy vnitřní rovnováha navenek projevená), ke zdravé odvaze (což souvisí s klidnou a vyrovnanou rozhodností, vlastně se sebevědomím).

Jak vstoupit?

Při úplňkovém rituálu můžete požádat vesmír, Boha o požehnání celému vašemu životu, tedy vašemu dílu. Váš život je vaše dílo, ať si v něm hraje kdo chce, kdy chce jakoukoliv roli. Přijměte svou aktuální situaci. Teprve až přijmeme to, co je nyní, můžeme cokoliv jiného, nového vytvořit nebo změnit.
Poté požádejte o požehnání vašemu životu s prosbou o vše dobré a ještě lepší, jako o narozeninách.
Představte si, jak přicházíte k bráně plné světla, ta se před vámi otevře a vy s vděčností vstupujete a procházíte jako znovuzrození do života naplněného světlem a zázraky.

Tento úplněk je o přijímání! (Přijímání je zrovnovažující součástí každého darování, samo o sobě je to velké téma, kterému se budu věnovat hlouběji jindy.)

Pokud jste si v úvodu pojmenovali a napsali, jaká je vaše aktuální životní situace, pak ji přijměte! A ještě doplňte, co byste potřebovali. Při tomto úplňkovém rituálu požádejte o světlo a představte si, jak je váš život se všemi skutečnostmi zaléván světlem. Jak je vše to, co skutečně potřebujete více a více naplněno světlem. A představte si svůj POCIT, jaký byste měli POCIT, kdybyste věděli, že od této chvíle začne proudit více světla do vašeho života, že všechno staré a nepotřebné se proměňuje v nové a potřebné, a že vy si můžete užívat den po dni radostného pozorování nových přicházejících změn.
Pravděpodobně změny nebudou převratné, budou drobné, nenápadné, ale vy můžete vědomě a s vděčností vnímat, že se do vašeho života vlévá více a více rovnováhy, klidu a harmonie.

Věnujte chvíli času opravdu jen sobě. Nemusíte se uchylovat na dlouho nikam do ústraní, stačí cestou do práce, nebo na nákup a zpátky, anebo před usnutím. Poděkujte Bohu, vesmíru. A běžte spát s radostným pocitem, že toto, nebo cokoliv lepšího už se ve vašem životě děje. Ano, dnes se to stalo, či stane se v meditaci, v představě, ale už zítra malinkatou změnu můžete pocítit i v reálu. A kdo ví? Možná pocítíte změnu nejen malinkatou, ale třeba i docela znatelně velkou.

Dovolte si to. Můžete?

Můžete si dovolit klid a rovnováhu, s důvěrou?
Zvažte.
V tom máte naprostou svobodu.

A protože se jedná o velikonoční týden, tak jen připomínám, že kouzla a magie v tomto týdnu mají velkou moc, zejména na velkou noc, a zejména v těchto dnech je síla vnitřního klidu a rovnováhy mimořádně posilující.

Mysterium na Golgotě bylo pro každého z nás, pro celý vývoj Země, tak významné, že slovo vděčnost cítím jako by bylo absolutně nedostačující.

Ale i já dělám, co mohu, a tak vše s vděčností přijímám a vděčnost vnímám a prožívám.

I vy můžete násobit vše dobré vyslovením vděčnosti.

Já též vyslovuji vděčnost Bohu, vám i sobě – za důvěru. Ve slově vám vnímám všechny své blízké, své děti, muže, rodiče, přátele, i všechny více a méně známé i neznámé…

V těchto svátečních dnech plním své poslání mimo domov, stýská se mi, to ano, ale přijímám. Přijímám také s prosbou o požehnání všeho dobrého a ještě lepšího. A stane-li se tak, s vděčností přijmu. 
Dovolím si to, protože z mé radosti budou mít nepochybně radost i všichni blízcí i vzdálení.

I vám přeji vše dobré a stále lepší.
Buďte šťastni.
Šťastné svátky znovuzrození.

S vděčností vaše Yvell



Mgr. Yvetta Ellerová – terapeutka, lektorka (Light-sofie: léčení světlem, EFT, chiromancie, aromaterapie Young Living, výklad andělských karet) 
© Yvell/Light-sofie, 2017

Článek je možno šířit či kopírovat v nezměněné podobě, a s aktivním uvedením autora a odkazů.

čtvrtek 30. března 2017

Moře Vědomí a Intuice


Volání léta a krásy všech elementů je neodolatelné.

Léčivý pobyt u moře, setkání s Krásou, s vědomím intuice, klidnou radostí, mořem (všeho - dobrého).

Je čas budovat duchovní chrámy uvnitř sebe.

MOŘE VĚDOMÍ a INTUICE



Chorvatsko, Hvar, Stari Grad / Rudina
Třikrát  v červenci - můžete si zvolit termín, který vám vyhovuje nejlépe.
1. - 8. července 2017
8. - 15. července 2017
15. - 22. července 2017
Červenec se slunečním znamením Raka přináší energie bezpečí a vědomého tvoření v laskavé náruči magické přírody. Citlivost ve spojení s vodním živlem tohoto znamení se projevuje velkou trpělivostí, se kterou lze i skály přenášet. Ideální podmínky pro vědomé zasévání toho, co má vykvést. Ale ozývá se už také sluneční znamení Lva, který laskavosti člověka pomáhat druhým lehce připomíná: "Mysli také na sebe."
Krása vysokého léta otevírá brány do vnitřního světa, cestu ke chrámu v srdci, kde je vše uloženo a čeká jen na vaše rozhodnutí otevřít a nahlédnout.
Čas pro setkávání i nalezení bezpečí uvnitř sebe.
Čas vystavět svůj vnitřní duchovní chrám a dovolit si vědomě regenerovat tělo i duši.
Čas vědomě otevřít brány k důvěře ve vlastní intuici, tvořivou sílu, zdraví a hojnost na všech rovinách.
Nepochybně vnímáte zrychlení času, cítíte potřebu většího životního klidu, radosti, hojnosti. Možná často čtete a slyšíte, že je to možné, ale ne vždy se vám daří v životě vše uskutečnit. Opravdu to je možné.
Dozvíte se JAK, naučíte se JAK, budete to moci naučit i své blízké.
8 denní pobyt v nezapomenutelném prostředí s léčivým programem
"Čím více se naučíme důvěřovat své vlastní INTUICI, tím silnější budou proudy života, které přinášejí do více hojnosti na všech rovinách."(Inspirace: Sakti Gawain)  
 !!! Maximální počet účastníku v jednom termínu je 8 !!!

Možné jsou i pobyty pro rodiny s dětmi.

TÉMATA:

Alchymie života

Light-sofie, moře čistoty, vody, vzduchu, moře snů... transformační tvoření - Růžová zahrada; intuitivní tvorba; EFT terapie, "práce" s léčivým světlem; vědomí intuice; životní sedmiletí; léčivé masáže (rukou aobličeje); meditace, pohyb (Feldenkreisova metoda), doteky jogy, eurytmie..

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Satori-Scholé u moře
 - je pro ty, kteří opravdu chtějí a potřebují otevřít svou životní cestě k plné radosti.  
Můžete se nechat hýčkat sluncem vnitřním i vnějším, zpívat a tančit, když budete chtít, nechat se hladit, když budete chtít, nebo lucidně snít.
"Pochopení-světlo, jako ryzí zlato našeho života, přináší oporu, nikoliv absolutní mistrovství."

Cena

Vstřícná jarní nabídka - jarní dary:
  • 3 900 Kč 
Ubytování: 16 €/noc/os 
Stravování - možno individuálně nebo dokoupit večeře, káva, čaj v ceně
Doprava: vlastní (více podrobností zašleme přihlášeným zájemcům)

Podbrobnější informace

Přihláška


Přihlášky zasílejte elektronicky nebo poštou na uvedený kontakt v Přihlášce.


Po přihlášení Vám zašleme fakturu s uvedeným variabilním symbolem, číslem účtu a veškerými podrobnostmi 

neděle 12. března 2017

Síly, které proudí přírodou v tomto období, nejsou samoúčelné


Proč půst?

Ano, umíme si počkat, říkali si lidé v časech minulých, a to ne zase tak dávných. Umíme si počkat, až se z vajec vylíhnou kuřátka, přece ta vejce všechna nesníme, když se z nich mohou vylíhnout kuřátka a budeme mít vajec na celý další život.

Ano, umíme si počkat, až se krávě narodí telátko, a tak nějaký krátký čas budeme bez masa.

Onen krátký čas nebyl náhodný. Jednak časné předjaří kdysi nevybízelo k tolika pracím na poli a na zahrádce a navíc to skutečně bylo období, kdy slepice seděly na vajíčkách, domácí zvířata byla březí, v očekávání, v naději. 
Byl to čas k odpočinku, rozjímání, k připomenutí si vzájemnosti mezi lidmi navzájem, ale také mezi člověkem a přírodou, coby dárkyní a „živitelkou“, 
Byl to čas poznat v odříkaném skutečnou hodnotu, čas modliteb více než kdy jindy, čas vnitřního setkávání s Bohem.

PŮST.

Vlastně od všeho – od práce, od zábavy, které si v předchozím období karnevalů užili lidé dost a dost, i od toho, co člověka běžně a zcela přirozeně nasytilo (maso, vejce, mléčné výrobky), protože kdysi lidé neměli možnost zaběhnout si do TESCA a nakoupit plné tašky zeleniny, aby náhodou nehladověli. Na poli ani na zahrádce žádnou čerstvou zeleninu neměli, leda tak zbytky brambor ve sklepě nebo kysaného zelí v soudku, a mouku. A tak jedli jednou denně – co dům dal. 

Jistým způsobem nouze. Že by z nouze ctnost? Kdepak, i když mohlo by to tak vypadat. Naopak – byla to přirozená sounáležitost s rytmem roku, života.

Nojo, že se z toho v různých církvích a v různých formách stala povinnost, že lidé v kostelích slyší nejčastěji neměl bys, měl bys, nesmíš, musíš, to je na jiné povídání (proč a jak). Být poslušný jakýmkoliv příkazům vytváří úplně jiné (ne)hodnoty, je to vlastně existence uvězňující, zatímco vnímání smyslu věcí a událostí a následné svobodné rozhodnutí je osvobozující, uzdravující. Na všech rovinách. Koneckonců moje životní mantra: nic nemusíš – můžeš (jak už jste mnozí v mých článcích určitě četli) poskytuje nezměrnou svobodu a s ní spojenou nejen odpovědnost, ale i radost z tvoření života z vlastních sil.

Síly, které proudí přírodou právě v tomto období, nejsou samoúčelné. Probouzení přírody, sněženky na sněhu, rašení rostlinek, které se osvobozují ze své zimní spoutanosti, jako by hledaly člověka s duší naplněnou duchem, jako by mu samy sebe nabízely, aby do nich člověk vkládal své lidské síly vzešlé z vědomého poznání, z „probuzení“. (Inspirace: Rudolf Steiner, Kalendář duše)

Moje dnešní rozjímání nad smyslem půstu v současnosti mi odhrnulo závoj a já zahlédla obraz VDĚČNOSTI.



Půst je čas vděčnosti
Byl, a stále je člověku nabízen znovu. 
Jako milost Boží, nikoliv jako úporné úsilí striktně něco dodržovat.

PŮST – začíná Masopustem (půstem od masa), dnem, kdy bývá poslední zábava, maškarní karneval, tedy zábava v maskách, kterými se lidé v tanci (což není náhoda – tanec v sobě skrývá rituální modlitbu v pohybu) spojovali se silami přírodní a zvířecí říše.

Půst tedy začíná 46 dnů před velikonocemi, ale jeho skutečné naplnění leží jen ve 40 dnech, protože se do něj nepočítají neděle.

42 dnů je ideální doba, jak nepochybně všichni víte, na vytvoření nového zvyku a návyku. Stačí dokonce 21 dnů, takže dvojnásobek je téměř jistotou, že tělo, mysl i duše přijmou novou skutečnost, přizpůsobí se novým podmínkám, změnám. A tak v době půstu, svým způsobem odříkání, si může člověk vytvořit nový vnitřní zvyk, v tomto případě skromnosti a střídmosti. V jídle, pití i zábavě. 
Postní neděle, kdy se půst podle tradice nedodržuje, přinášejí naopak letmé připomenutím hojnosti, abychom nezapomněli na dary hojnosti. Pak opět nastává další týden skromného života. Takže pocit vděčnosti se jen umocňuje. 

A co to je vlastně pocit vděčnosti? K čemu je dobrý?

Pocit vděčnosti je dech života. Dech, který vydechujeme do vzduchu (k duchu), náš dech, který se Boha dotýká, dotýká se všech, protože je jednoduše ve vzduchu. Co vydechujeme, to nadechujeme. Vzájemně.

A teď si představte, že každý na téhle Zemi bude vydechovat pocit vděčnosti za dary hojnosti, všichni bez rozdílu jej budou nadechovat, a přitom žít budeme skromně a střídmě. Nádherná představa, viďte?

Ano, jistě, jedná se sice o období několika šesti předvelikonočních týdnů, ale je to období dostatečně dlouhé na to, aby se v člověku vytvořil nový zvyk. Ve svém pojetí mám na mysli nový životní pocit – pocit vděčnosti, který je zdrojem pro násobení toho, zač vděčnost vyslovujeme.

*Pozn: v mnohé duchovní literatuře se můžete dočíst, že chcete-li cokoliv ve svém životě uskutečnit, změnit nebo tzv. rozmnožit, posílit…, je dobré za to vyslovovat vděčnost. Jenže jak může člověk nešťastný, opuštěný, podvedený nebo nemocný nebo chudobný vyslovovat vděčnost za to, co nemá, ale přeje si či potřebuje. Třeba se pokouší i představovat si novou situaci, ale ani to nepomáhá.  Proto (ale nejen proto, protože příčin může být celá řada) se často dlouho nedaří lidem těžkou situaci změnit.

Inu, možná i proto nám rytmus roku s jeho svátečními obdobími nabízí možnost změny, příležitost k nahlédnutí za závoj samozřejmostí.

Půst je jednou z mnoha možností.

V tomto čase, v současné době velkých proměn a otevřených portálů do duchovního světa, v době duše vědomé, máme skutečně neskonalou příležitost přijímat vědomě dary života.

Právě v období půstu se můžeme svobodně „pustit“ do chvil skromnosti, střídmosti, vědomého odříkání samozřejmostí života.

V období půstu máme více než kdy jindy přirozenou možnost vědomě pocítit dary života, jejich hodnotu, aniž bychom byli na něčem ztratní, když se svobodně a vědomě rozhodneme na krátký čas se jich vzdát, abychom nemuseli jejich hodnotu poznávat v situacích, kdy o ně vážně přijdeme. (Vím, o čem mluvím, zažila jsem. Díky Bohu, a díky mnohaletému „půstu“ se změna podařila. Proto o tom dnes mohu psát.)

Máme více než kdy jindy možnost svobodně, vědomě a s vděčností přijmout svou aktuální životní situaci jako milost Boží.

Máme více než kdy jindy nádhernou příležitost vědomě poznat, kdo jsme.
Díky postnímu období.

**Pozn. Maso a vejce jsou překrásným obrazem životodárnosti, to ano, nicméně současný svět přináší i jiné, nové hodnoty, proto se v období půstu může každý svobodně a dobrovolně rozhodnout pro střídmost a skromnost v jiných oblastech, třeba v těch, které v TESCU nenajde.
A pakliže se dostaví pocit vděčnosti, pak je období půstu také ideální příležitostí pro obdarovávání. (Obecně, kohokoliv, cokoliv, jakkoliv.)

Tolik dnes o půstu a vděčnosti.

Přeji vám laskavé dny
S vděčností Yvell

------------------------------

.. a koukněte také na Moře Vědomí a intuice

http://satori-schole.webnode.cz/more/lecivy/pobyt/hvar/


------------------------------

© Yvell/Light-sofie, 2017

Článek je možno šířit či kopírovat v nezměněné podobě, s aktivním uvedením autora a odkazů.

------------------------------