Před-jarní lunární meditace

sobota 26. března 2016

Týden 26. 3.- 2. 4. 2016



Nálada v týdnu od 26. 3. do 2. 4. 2016



V zimě bylo slunce ukryto, daleko za zemí, hluboko uvnitř nás. I když se zimním slunovratem se slunce krůček po krůčku a s nadějí začalo vracet, přesto vnější temnota zimy vyvolávala v člověku úzkosti. Pokud jste je pocítili, nebo ještě malinko setrvávají, či se tu a tam objevují, nelekejte se. Je to přirozené. Může vám pomoci, když si „jen“ uvědomíte, že se to tak děje rok co rok, nekonečně mnohokrát a nikdy to netrvá věčně. 
Každopádně ukryté zimní slunce je vždy krásná příležitost pocítit vnitřní pocit zářivého a jasného vlastního myšlení, které jako by bylo odpoutáno od smyslového světa. Takový rytmus přírody není žádným trestem, ale nádhernou příležitostí pocítit, ne-li rovnou nalézt, vlastní světlo, vnitřní slunce. Nekonečně znovu. 
V těchto předjarních dnech, kdy se příroda začíná probouzet, natož zelenat a barvit, přicházejí v souvislosti se smyslovými dojmy i zážitky radosti z jasně zářícího jarního slunce na nebi. Ale mohou se naopak objevovat pocity, že ona záře zimního jasného myšlení bledne. Ani v tomto případě se nelekejte.
V této situaci se můžete těšit z toho, že totiž to co je ve vašem myšlení cenné, zůstává v něm jako živý výhonek (i když máte vlastní pocit uschlého stromu poznání), tak to, chce být přijímáno duchovním světem, který právě tohle potřebuje, hledá jako cíl svého vlastního vývoje.
Příroda touží být naplňována lidským poznáním, byť nedokonalým, bez člověka by zahynula. Člověk zase naopak, protože z duchovního světa pochází, čerpá z něj všechny své dary a schopnosti. Jako semínko, ze kterého jen svým vlastním úsilím vypěstuje zde na Zemi rostlinu s plody. Je to vlastně obraz krásně nezbytné vzájemnosti a „potřebnosti“ duchovního světa a člověka.

A protože je to zároveň týden povelikonoční, zůstává v našich vzpomínkách i mysli ještě stále jméno Kristovo. Nemusí se explicitně vyslovovat, přesto je v náladě tohoto týdne stále zřejmé, že s událostí Kristova ukřižování souvisí. Je neustále možno vnímat JEHO přítomnost.
Cesta, kterou člověk hledá v prožívání časových rytmů roku je JEHO cestou.
Poznání, o které člověk usiluje, je JEHO poznáním.
Pravda, kterou hledá, je JEHO pravda.
Cíl, kterého přitom může člověk dosáhnout, je JEHO životem.

Život má smysl. Nejen pro člověka samotného, ale pro celý svět. A to je ku vděčnosti.

Energie tohoto týdne je nakloněna změnám, a to v různých formách, v různých oblastech vašeho života, vnitřních i vnějších. Můžete o nich třeba jen snít nebo přemýšlet, nebo už realizovat určité kroky. Tak či tak, energie tohoto týdne jsou vám nakloněny.

V pondělí je den, startující úplně nové počátky. Den první. Je to první den v týdnu po skončení celého velikonočního mysteria, vše už je dokonáno a začíná „ nový rok“, „nový život“.

Ano, život je krásný i těžký (s vlastní odpovědností) zároveň. Vše, co vydechneme do světa, se vrátí nejen k nám samým k nadechnutí, ale to také nabízíme k životu i druhým. Nejen obrazně, ale skutečně, fyzicky i fyzikálně.


Přeji vám jen ty nejlaskavější myšlenky a nejradostnější zážitky a moudrý dech.

Yvell

čtvrtek 24. března 2016

Kalendář duše - Jak to vzniklo - vysvětlení, inspirace


Tak to všechno začalo.
Ale ono to začalo vlastně mnohem dříve.

Tento Kalendář duše byl inspirován knihou Rudolfa Steinera se stejným názvem, Kalendář duše. V ní jsou básně R. Steinera určené k rozjímání a meditaci a rozpracovány jednotlivé týdny kalendářního roku z duchovního hlediska, a to v úctyhodném překladu Zdeňka Váni. 





R. Steiner - Úvodní slovo a ke druhému vydání (1918) 
Běh roku má svůj vlastní život. Lidská duše může tento život svým citem sledovat. Dá-li na sebe působit tím, co týden po týdnu rozličně promlouvá ze života roku, pak takovým spoluprožíváním nalezne teprve vpravdě sama sebe. Pocítí, jak jí tím vyrůstají síly, jež ji posilují zevnitř. Zpozoruje, že takové síly se v ní chtějí probudit podle jejího podílu na smyslu světového dění, jak se odehrává v průběhu času. Tím si teprve uvědomí, jaké jemné, ale významné spojovací nitky existují mezi ní a světem, do něhož se zrodila.

Před 25 lety, kdy se mi tato kniha dostala do ruky, což bylo v době, kdy jsem zakládala waldorfskou mateřskou školku, jsem všechny v knize uvedené týdny přepracovala do formy, která by byla malinko více čtivější pro tehdejší rodiče. Obsah knihy mne tehdy  inspiroval také k vytvoření konkrétních pracovních i hravých činností pro děti, a to bylo hlavní. (Někdy možná vložím ukázku, což je podle mne stále inspirující.)
Nicméně, uběhlo čtvrt století, školka už byla dávno starostkou zrušena, a mne nyní andělé přivedli k tomuto obsahu zpátky, abych jej zveřejnila, protože ležel čtvrt století ukrytý v šuplíku. Tak jsem zkusila otevřít šuplík i složku a hle, zjistila jsem, že i ta mnou tehdy přepracovaná forma není už dnes moc živá, ani aktuální.
Pustila jsem se tedy znovu, se svými duchovními pomocníky, jakoby od začátku, do tvorby tohoto týdenního kalendáře, akorát jej dočista dočista zpracovávám nově a jinak.

Je to krásná práce a věřím, že vám přinese nejen radost, klid, ale také požehnání, případně pomoc.

Vše zmíněné, ba i více, vám ze srdce přeji.


Yvell


Předmluva ke knize Kalendář duše
Zdeněk Váňa, červen 1992

Obsahem tohoto spisku jsou meditační úvody k týdenním průpovědím Kalendáře duše Rudolfa Steinera (Anthroposophischer Seelenkalender 1912 – 13). Vyplynuly z dlouholeté vnitřní práce s dílem, které lze považovat za jeden z nejcennějších duchovních darů naší doby. Neboť Kalendář duše není jen souborem 52 manter, vyjadřujících proměnlivé nálady duše v rytmickém prožívání roku, nýbrž svou stavbou a vzájemnými vztahy jednotlivých průpovědí, zejména polárními (zrcadelnými) a kvadraturními, je podivuhodným časovým útvarem a živým organismem, jímž proudí procesy růstu a zrání, rytmický dech i tep duše v jejím poznávání světa i sebe samé. Pro toho, kdo se ve vážné práci ponoří do hlubin a vystoupí do výšin těchto meditačních manter, se Kalendář duše stává nevyčerpatelným zdrojem zážitků, s možností stále nových objevů. Úvody k nim je proto nutno považovat jen za jedny z možných a nikoli za jednoznačný výklad. Také připojený český překlad, usilující o zachování rytmu a místy i hláskových kvalit, bez nichž není mantra mantrou, je samozřejmě jen jednou z možných variant, která má pouze usnadnit pochopení originálu. Kalendář duše má svůj vlastní výrazový slovník, kterému je třeba se naučit rozumět. Výrazy jako „Seelentiefe, Geistestiefen, Weltenhöhen“ apod. mají vesměs svůj zcela konkrétní význam, pochopitelný jen z celku meditačního organismu. Velkou zásluhu na jejich osvětlení má zejména dr. Karl König, v jehož úvahách (Über Rudolf Steiners Seelenkalender, Stuttgart 1970) jsem nalezl v mnohém směru potvrzení a upřesnění svých vlastních poznatků. Práci holandského autora H. D. van Goudoevera (Eine Betrachtung über den Anthroposophischen Seelenkalender, Stuttgart 1975) jsem při koncipování svých „úvodů“ neměl ještě k dispozici; je příkladem dalšího možného hlediska, které se dobře doplňuje s hlediskem použitým v tomto spisku. Je třeba zdůraznit, že mantrické průpovědi Kalendáře duše jsou určeny k individuální meditační práci, kterou „úvody“ nechtějí nahradit, nýbrž jen podnítit. Pokud se jim to podaří, je jejich úkol splněn.